22.-23.7.2012

ProtoŽe v neděli se tu nedÁ dojednat skoro nic, naplánovaly jsme s Janou válečnou poradu s Khalilem ve snaze vytáhnout z něj všechny informace o Kanday a co tam lidi od nás čekají, některé věci se totiž ukázaly být jinak než jsou. Napsala jsem dlouhý seznam otázek. Jako první jsme chtěly vědet největší zdravotni problém. To, co jsme se dozvěděly, nás zaskočilo. Nějakou dobu trvalo, než jsme zjistily, co to je, protože občas bojujeme s názvy a musíme si je na netu překládat. Mají tam pravděpodobně epidemii svrabu a má to zřejmě většina obyvatel, stejně jako vši. O svrabu jsme nevěděly, jsme připraveny na červy a parazity atd.... A tak jsme museli přehodnotit nás seznam léku k nákupu. Dále jsme narazily na problém s penězi. Počítaly jsme, že budeme platit dolary, ale Khalil říká, ze to nejde. Ve Skardu jde vyměnit jen menší obnos peněz, a tak si musíme nechat poslat jejich rupie z Islámábádu. Tím jsme se opozdily i s jakýmkoliv nákupem.
K večeru jsme v našem motelu potkaly několik Slováků, kteří přijeli na jednu noc před svoji cestou do hor. Bylo to příjemné setkání. Večer jsme si s nimi povidaly a popily taky trochu slivovice Těšila jsem se, ze po něčem takovém konečně usnu a budu celou noc spát. Bohužel....místo toho mě bolel žaludek a začalo mě bolet i v krku, ráno už jsem nemohla ani polknout. Jsou tu velké výkyvy teplot a myjeme se v ledove vodě vcetne hlavy-vlasů a tohle je výsledek
Rano za námi přijel lékárník, se kterym jsme se seznámily, a se kterým jednáme o lécích. Jana šla na schůzku sama - stejně je to jeji parketa-studuje farmacii. Pak přišla s tím, že se lekárníkovi můj zdravotni stav nelíbí, a že musím do nemocnice. To mě dost zaskočilo. Cestuji opravdu hodně, nemocná jsem byla na cestách jen 2x a vždy bolení v krku, což spravila vždy antibiotika. Neviděla jsem důvod k návštěvě nemocnice, ale nakonec jsem uznala, ze není úplně normální týden nespat, a že budu min.potřebovat léky na spaní. Ty léky, které jsem si koupila koupili, totiž nepomáhají. Do nemocnice nás odvezl majitel motelu - jeden z místních bossů, který je tu vyhlášeným alkoholikem. Nemocnice vypadala tak, že by tam dobrovolně nechtěl marodit nikdo - viz foto. Nejprve jsme (já, Jana, Khalil a majitel motelu) za ředitelem nemocnice, představit se s tím, že máme jít za lékařem, kterého nám doporučil lékárník. Ředitel mu zavolal a šli jsme za ním. Lékař působil solidně a do pusy mi strkal novou špachtli na jedno použití . V tu dobu už se k nám přidal i lékárník. a tak i ten společně s bossem a Khalilem byli přítomni mému vyšetření a řešení mé diagnózy. Ještě, že se tu ženy u lékařů nesvlékaji... :) Lékař trval na krevních odběrech, ale zároveň dodal, že tam neni úplně čsto, ať jdeme do soukromé nemocnice, ta ale byla zavřená. Tak jsem odběry odmítla, ale i tak mi léky předepsal. Antibiotika na krk, něco na žaludek a jiné léky na spaní. Teď mám trochu teplotu a ležím vmotelu. Jana mezitím dojednává možnost nákupu léku, ceny atd.
Bohunka Fraňková