27.7.2012

Pořád nemáme informaci, jestli už došly objednané léky. Už jsme si zvykly, že všechno je tady na dlouho a většinou ještě dvojnásobně dlouho než nám řeknou a slíbí. To je nakonec důvod, proč jsme zůstali o několik dní navíc, protože jinak bychom jely do Kanday s prázdnou. Po objednání léku jsme měly s Janou v plánu nakoupit běžné desinfekce jak na rány, tak ty bežné na ruce. I to se ukázalo jako problém. Ne, ze by neměli vůbec nic, ale třeba jen nevýhodné mini balení apod. Pořád ještě nemáme z našich seznamů vše nakoupeno či objednáno, a tak využíváme i Khalila, aby pro některé věci dojel sám. Něco z toho obstará, něčemu nerozumí, ale snaží se. Měy jsme s ním s Janou totiž ne moc příjemnou debatu, když jsme zjistily, že některé věci jsou jinak než se nám původně říkalo atd. Je třeba si zvyknout na to, že tady nikdo neříká úplnou pravdu. Takže teď se snaží víc. Ne, že by se predtím nesnažil, ale dulezitý je výsledek, samotné jako snažení nestačí. Např. Jsme zjistily, že v Kanday je vyškolený zdravotník, takže nám odpadla práce se zaškolováním, na druhou stranu ale nemají na léky, a proto se tam nikdo neléčí. Zda se nám to divné, protože jsme zjistily, ze epidemie svrabu už není běžná ani v Pákistánu a pokud to tam ten zdravotnik dopustil (epidemie uz je tam rok a nevypadá to dobre) tak si začínáme myslet, ze je neschopný. Snad se naše shánění léku a věci chýlí k závěru a budeme moci odjet do Kanday. Možná někdo nechápe, že nám shánění všeho a zařizování a organizování trvalo tak dlouho-asi týden, ale to byste museli znát Pákistán. Navíc jsme v hodně malém městečku, široko daleko jiné není a o to je vše těžší. Do toho sháníme nějaké léky, ale tady mají léky jiné názvy než u nás, musíme ověřovat léčivé látky, shánět info na netu, např. jak léčit svrab atd. Všechny tyhle věci řešíme od rána do večera a když zbyde na odpočinek 1-2 hod. denně, tak je to super. Tedy mluvim teď o sobě, protože mě to nedá a pořád v práci pokračuji, když prostě vidím, že není hotová. Už několikrát jsme si chtěly s Janou vzít den volna a odpočinout si (já jsem ještě na antibiotikach), ale zatím to nešlo.
Pořádně jsme se vrhly na účtování, bohužel účty jsou součástí naší práce a poměrně s překvapením jsme zjistily, jak draze nás vychází ubytováni (a to na něj třetinu přispívám ze svého), a jak draze nás vychází jídlo! A to stravujeme co nejlevněji a většinu jídel máme s Janou napůl. Právě jsme se rozhodly, ze přestaneme chodit na snídaně, protože napr. snídaně nás stojí 2x tolik co oběd, pro obe 180 Kč, je ji málo, zatímco z jednoho oběda se najíme obě a stojí často méně než snídaně. Bohužel tu už začal ramadán, Pákistánci přes den nejí a nepijí, odpoledne už jsou podráždění, a když nám vaří oběd, vypadá to jako zbytky od jejich večeře, a když chceme jako včera večeři, tak oni už jedí a trvá dlouho než dojde čas i na nás, takže se stravujeme, jak to jde.