16.7.2012

Odlet na naši 1. misi do Kanday proběhl bez problému. V Islámábádu na letišti ve 4 hodiny ráno nikdo nic neřešil, vyplnily jsme 2 přihlašovací lístky - jeden v letadle a jeden na imigračním oddělení. Pak si nás ještě vyfotili a vstoupili jsme oficiálně na území Pákistánu. Čast letiště, kde jsme byly, bylo tak malé, že jsme z imigračního viděly přímo na pás se zavazadly, kde už běhala naše zavazadla-hurá! Ted ještě najít Aliho, který na nás má někde čekat. Sotva jsme se ocitly v příletove hale, byly jsme zaskočeny davem čekajících Pakistánců. Jen 3 měli cedulku (naše jména tam nebyla), a tak jsme před davem hned prchly stranou. A tam už ke mě zamířil malý Pákistánec - náš Muhammad Ali s dotazem, jestli jsem Bohunka - takže další hurá, našli jsme se. Byla noc, nevěděly jsme, co nás čeká, a tak jsme se hned ptaly, v kolik hodin druhy den letime do Skardu a byly jsme zaskočeny tím, ze zítra nikam neletime, a že se uvidí kdy, třeba za pár dnů. Přejeli jsme do hotelu, který zvenku vypadal dobře, až jsme se lekly, kolik to bude stát, když tam zůstaneme několik dnů. Uvnitř se vzápětí lekla Jana, když ji pod nohama začalo běhat hned několik druhů hmyzu. Ja byla v klidu, jsem zvyklá, navíc pokud hmyz neběhá i v posteli, ať si dělá, co chce. Připomnělo mi to scénu z pohádky Tři veteráni, ve které se chtěli ubytovat v hotelu a byly jim nabídnuty 3 kategorie pokojů. Treti kategorie bez ramínek a se štěnicemi, druhá s ramínky a se štenicemi a první kategorie s ramínky a bez štěnic. Těžko říct, jakou kategorii máme my, ale ramínka nemáme... Vizuálně pokoj nebyl špatný, ale postel vypadala jako by už byla párkrát použitá. Moc jsme to neřešily, ale radši jsme se ničím nepřikrývaly. To nejlepší na pokoji byl ručník v koupelně - byl čistý, ale dostat se k němu byla fuška. Pán, který nám pokoj ukazoval, totiž dveře zabouchl tak, že se zamkly, a tak jsme ho musely znovu sehnat. Neměly jsme vodu, Ali mi zařidil horkou vodu do konvice, (pro ty, kteří mě neznají: bohužel smím ze zdravotních důvodů pít a jíst jen teplé) vodu přinesli ve velké konvici, super, bohužel stejný člověk klepal za chvíli znovu, že jde pro tu konvici. Uznejte, že za několik minut nelze spotřebovat litr vroucí vody (na pokoji v tu chvili bylo skoro 30°C), a tak troška té vroucí vody skončila v mé termosce a zbytek jsem bohužel musela vylít, protože nebylo, kam ji přelít. Škoda. Rychlá sprcha - opravdu rychlá, protože tekla jen ledová voda, což v tom horku to vůbec nevadilo . Pak jsme šly spát, pro jistotu jsme nechaly rozsvíceno - hmyz v postelích nemá světlo rád a je šance, že když svítíte, tak po Vás nepoleze . Bohužel po půl hodině vypadl proud...  prostě Pákistán
Zdraví Bohunka Fraňková