17.7.2012

Když jsme se vyspali a setkali se s Alim, Ali nám konečně ukázal naše letenky do Skardu. S upřímnou hrůzou jsme zjistily, ze uvedený let letěl před 4 hodinami. Nechápaly jsme, říkaly jsme si, že to snad kvůli počasí neletělo, ale ono to bohužel letělo jen nás Ali na ten let nepřihlásil. Prý si myslel, ze chceme být pár dní v Islámábádu. Tak jsme ho pověřily zajištěním co nejdřívějších letenek a vyrazili jsme s Alim a jeho kamarádem do víru velkoměsta. Jana si chtěla koupit místní oblečení, ale bylo to drahé, halena a kalhoty po smlouvání přes 20 dolarů. Tak nákup odsunula do Skardu. Pak nám Ali koupil SIM karty a přestože jsme neměly hlad (on asi jo), tak se šlo do bufetu, kde jsme s Janou vyfasovaly hamburger s majonézou, salátem a hranolkami - to vše ve 40°C ve stínu. Nebylo možné to odmítnout, a tak doufáme, že nebudeme muset víc používat náš záchod, který špatně splachuje a toaletní papír, který je nepouzitelný i v krizi. Musíme ale říct, ze Ali se o nás dobře stará. Zaplatil nám jídlo i vody a další drobnosti a prý si nemáme dělat starosti ani s účtem za hotel - prostě už jsme mu skoro odpustily ty letenky, asi nás chce mít chvili pro sebe, jak jinak si to vysvětlit .
Dopravní nehoda:
Vypravili jsme se s Janou a Alim na okraj Islámábádu na něco jako vyhlídku na město. Přestože doprava ve městě nebyla příliš hustá (na místní podminky), tak občas se na křižovatce hrála pořádná kličkovaná. Když jsme se jednou takovou  křižovatkou projížděli,  zaregistrovali jsme bilé auto, jak k nám rychle míří zprava. Srážka byla nevyhnutelna! Ani se nesnažil brzdit a napálil to do nás z boku. Nárazem skončila Jana na mě a já na dveřích. Naštěstí jsme v pořádku. Po nehodě se strhla hádka, jak už je to v těchto zemích zvykem, další lidé zastavovali, aby se k hádání přidali, takže za chvili tam byla celkem slušná kupa lidí. Jako spravná novinářka jsem to hned nafotila viz foto, což nebylo nic snadného, protože všude kolem nás pokračovala ostatní auta v jízdě a bez auta uprostřed křižovatky to bylo doslova o život. To jsme si vyzkoušeli, když jsme všichni museli opustit auto a jít pěšky o kus dál. Mezitím přivolali policistu, který začal řídit dopravu a my se šli s celým hloučkem hádat o kus dal. Dostavil se další policista, ten je všechny skoro po hodině usmířil, až se všichni smáli a podávali si ruce. To jim ale vydrželo jen do jeho odchodu, pak začali znova, do toho se tam zastavovali další lidi...

Konečně jsme dojeli na vyhlídku - ta splnila svůj účel - prostě výhled na celé město. Tam jsme se seznamovali a fotili s místními lidmi viz foto.

Po návratu do hotelu jsme zprovoznili SIMky a net do iPodu. Místa do zítřejšího letadla se nepodařilo zamluvit, ale přesto ráno vyrážíme na letiště zkusit se tam vecpat. Tak snad se příště ozveme uz ze Skardu.
Bohunka Frankova